Dnes pro informace scrollujeme sociálními sítěmi, na kterých každý může vyjádřit svůj názor a pohled na svět. Ale ještě před 35 lety k tomu nejen že nebyla dostupná technologie, která by to umožňovala, ale mohlo to také znamenat záznam v kádrovém profilu nebo i vyhazov z práce. Jak se vyvíjela média během minulého režimu, a jak jím byla ovlivňována?
V minulém století byly hlavními třemi zdroji informací pro občany tisk, rozhlas a od poloviny padesátých let televize, která jim postupně začala dominovat. Po převratu v únoru 1948 však média podle nových pravidel už neměla informovat veřejnost, ale „prosazovat zájmy vládnoucí KSČ, formovat souhlasný postoj veřejnosti k její politice a bránit šíření alternativních názorů”. Novináři dostali jasnou roli – měli se stát propagátory a propagandisty komunistického režimu, kteří museli být loajální k vládnoucí straně, pokud si chtěli svou pozici udržet. Celkem bylo během „poúnorové očisty” vyloučeno z redakcí asi 130 novinářů a bylo zastaveno vydávání přibližně 570 titulů periodik, což znamenalo faktickou likvidaci pluralitního mediálního prostoru v Československu.
V roce 1953 vznikla Hlavní správa tiskového dohledu, tajný úřad ministerstva vnitra, kde každý cenzor měl své číslo vyznačené v tiráži novin a časopisů. Bez schvalovacího razítka nevyšlo vůbec nic. Žádný text se nedostal ke čtenářům, pokud si ho předtím nepřečetl člověk s mocí ho zakázat. Členství v komunistické straně bylo pro novináře samozřejmostí a při tvorbě jakéhokoliv obsahu bylo na prvním místě to, co vyžadoval režim. Jedním z příkladů komunistické propagandy byla snaha vytlačit Ježíška sovětským Dědou Mrázem. Tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký ve vánočním projevu v rozhlase v roce 1952 oznámil, že „Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz.“
Obecně se v médiích prolínala snaha režimu potlačit nábožensky laděné symboly. Příběh tzv. číhošťského zázraku z roku 1949 ukazuje, kam až byl ochoten zajít. Ve zdejším kostele se při kázání podle svědků pohnul kříž. Tato událost byla zneužita jako záminka k represím a zatýkáním a k brutálnímu umučení číhošťského kněze Josefa Toufara. V důsledku toho vznikl propagandistický dokument Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení, který měl vysvětlit „zločinnou úlohu” katolické církve a ukázal divákům kin, jak kněz celou událost zinscenoval. Protináboženská propaganda se ale objevovala i v televizi. V neděli ráno začala vysíláním pohádek pro děti, aby je odradila od chození s rodiči na nedělní mše. Prolínala se i do dětských časopisů.
Časopisy pro malé soudruhy
Komunistický režim dobře věděl, že budoucnost má v rukou ten, kdo ovládne děti, a média byla jedním z nejsilnějších nástrojů, jak je zasáhnout už do nejútlejšího věku. Po roce 1948 zanikla řada dosavadních dětských časopisů, a místo nich vznikly nové tituly s jasným posláním: vychovat budovatele socialismu, kteří budou oddaní režimu. Časopisy jako Pionýr, Pionýrské noviny (lidově nazývané “Rudé právo pro děti”) nebo Ohníček v padesátých letech používaly budovatelskou rétoriku a psaly pro děti jako pro “malé dospělé”, což ale nezafungovalo. Děti tomu často příliš nerozuměly a nudilo je to.
Když si režim uvědomil, že tahle strategie selhává, změnil taktiku. Od konce 50. let proto přišly jiné motivy jako dobývání vesmíru, vztah člověka k přírodě, technika, sci-fi nebo komiksy. Časopis ABC jako první zavedl i dívčí rubriku, která psala o módě, kosmetice nebo domácích spotřebičích.
Televize jako politický nástroj od prvního dne
První zkušební televizní vysílání bylo zahájeno symbolicky 1. května 1953, v den státního svátku oslavujícího práci a Mezinárodní den dělnické třídy, řádně pak vysílala od roku 1954. Rychle se začalo s přebíráním sovětských programů. Zákon o Československé televizi z roku 1964 ji definoval jako nástroj politické moci, kterou uplatňoval ve zpravodajství, dramatické tvorbě, ale i sportovních přenosech nebo estrádách. Od roku 1960 jsme se účastnili Intervize (odpovědí na dodnes populární Eurovizi), kdy jsme byli zakládajícími členy spolu s dalšími zeměmi bloku, jako bylo Maďarsko, Polsko, NDR a samozřejmě Sovětský svaz.
Důležitou cílovou skupinou televize byli dělníci. Stávali se hlavními postavami seriálů a mířily na ně zábavné pořady, jako byl například Všichni se ptají, komu to hrají. Nejúčinnějším propagandistickým nástrojem ale bylo zpravodajství, které denně přinášelo obraz světa pohledem stranických ideologů – západní demokratický svět byl líčen jako nepřítel našeho zřízení, socialistický svět jako bratrský soused, Sovětský svaz jako učitel a velká inspirace, a život v naší zemi byl líčen jako šťastný a socialistický, bez ohledu na realitu. Samozřejmostí byla přísná cenzurní praxe zahrnující i preventivní zákazy realizace scénářů ještě před jejich natočením.
Zakázané jarní uvolnění
Od ledna do srpna 1968 zažila média krátké, ale intenzivní okno svobody, které ukázalo, jak rychle se může společnost proměnit, když se uvolní informační prostor. Jak v rozhlase, tak v televizi byly skupiny novinářů, kteří se během Pražského jara zasloužili o uvolnění celkové situace. Jiří Pelikán jako ředitel televize dostal úkol „otevřít okna na Západ”. Začaly se tak navracet některé zrušené pořady (Věc veřejná, Obžalovaná je lhostejnost, Mezi námi, Porota) či běžel seriál Interview s ministry, ve kterém hovořili mnohem otevřeněji než kdy dříve. Média konečně mohla psát o politických procesech padesátých let či o smrti Jana Masaryka v roce 1948, a a náklady tisku kvůli zájmu rostly téměř na dvojnásobek.
Po uvolnění však přišel šok v podobě sovětské okupace, která se přímo dotkla i samotných médií. Několik dní po začátku okupace se už nevysílalo z budovy rozhlasu, protože ten byl obsazen sovětskými vojáky, ale z různých studií v Praze. Nakonec však musela země okupaci přijmout, a 30. srpna 1968 vznikl Úřad pro tisk a informace, který už 3. září vydal první pokyny týkající se zákazu kritiky zemí Varšavské smlouvy a přítomnosti cizích vojsk v republice, přičemž bylo zakázáno používat slova “okupant” a “okupace”, a o pouhých třináct dní později parlament schválil zákon znovu zavádějící cenzuru. Nastala doba normalizace.
Návrat cenzury v normalizačním stylu
Být novinářem v normalizačních médiích znamenalo znovu se smířit s požadavky režimu a psát o určitých věcech určitým způsobem. Obsah médií byl tak opětovně ovlivňován jednak prokomunisticky orientovanými autory, jednak autocenzurou všech ostatních, kteří ze strachu z postihu a ztráty zaměstnání cenzurovali dopředu sami sebe.
Cenzurou byl postižen samozřejmě i film. Natáčení předcházelo schvalování a úpravy scénáře. I přesto se stávalo, že takto „zkontrolovaný“ film se po natočení nepromítal a skončil v trezoru. Program v televizi se omezoval na konzum a zábavné estrády, a obecně poklesla úroveň kvality umělecké tvorby. Média byla přímo řízena stranou až do listopadu 1989, kdy strana ztratila svůj čtyřicetiletý monopol na informace a řízení médií.
Svobodná média nejsou samozřejmostí. I dnes je řada médií po světě i v Česku ovládána seshora, jen namísto politické strany oligarchy nebo mediálními magnáty. Podporujte proto nezávislá či malá média, i když s nimi třeba nesouhlasíte – před pouhými několika dekádami byste si z médií, která konzumovat, vybírat nemohli.
Zdroje:
https://edu.ceskatelevize.cz/namet/komunisticka-propaganda
https://edu.ceskatelevize.cz/video/7310-novinarem-za-normalizace
http://dvacatestoleti.eu/data/files/MH_ML_8_unor1948_50leta.pdf
http://dvacatestoleti.eu/data/files/MH_ML_9_1960_1967.pdf
http://dvacatestoleti.eu/data/files/MH_ML_10_leden1968_duben1969.pdf
https://www.totalita.cz/vysvetlivky/cenzura_01.php
https://www.totalita.cz/vysvetlivky/cenzura_03.php
https://www.totalita.cz/ip/tp.php
https://publikace.nm.cz/file/e1f9571de283a85d65704272a38c4427/27446/Sbornik%20C%20historicky%202008-53-56.pdf
https://theses.cz/id/vk4579/7564835
https://plus.rozhlas.cz/jak-komuniste-ridili-media-svobodu-tisku-uznavame-ale-ma-svoje-hranice-9565598
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/cihostsky-zazrak-zustava-i-po-70-letech-zahadou-farar-toufar-vydrzel-mesic-brutalnich-vyslechu-prizn-57898
https://plus.rozhlas.cz/cst-vysilala-socialisticky-fungujici-svet-ve-skutecnosti-nefungovalo-nic-8920518