Evropská komise vydala praktického průvodce pro učitelstvo, jak vybírat, vytvářet a hodnotit digitální vzdělávací obsah. Přináší konkrétní kritéria, která mohou usnadnit každodenní rozhodování o tom, jak přistupovat k digimateriálům jak ve třídě, tak i na úrovni celé školy.
Digitálních vzdělávacích materiálů – od interaktivních učebnic přes výukové aplikace až po AI nástroje – přibývá rychleji, než jsou školy i vzdělávací systém jako celek schopni se v nich zorientovat. Evropská komise nyní ve spolupráci s expertní skupinou složenou z učitelů, výzkumníků, zástupců tzv. EdTech průmyslu (firmy podnikající s technologiemi ve vzdělávání, pozn. red.) i odborových organizací připravila (byť nezávazného) průvodce, který má učitelstvu pomoci dělat informovaná rozhodnutí v jejich výběru.
Co se rozumí „digitálním vzdělávacím obsahem” (digital education content, DEC, pozn. red.), o kterém publikace hovoří? Jde v zásadě o jakýkoli vzdělávací materiál v digitálním formátu, od videa přes interaktivní kvíz až po strukturovanou digitální učebnici. Má ale vždy splňovat to, že žactvu umožní více personalizovanou výuku, okamžitou zpětnou vazbu nebo přístup k neustále aktualizovaným zdrojům na rozdíl od fyzických materiálů, které často nedlouho po vytištění zastarávají. Průvodce identifikuje kritéria, podle kterých by učitelstvo mělo ale tyto digimateriály posuzovat, než se je rozhodnou použít. Ne vždy jsou totiž tyto často volně dostupné nebo vlastnoručně vytvořené zdroje kvalitní a vhodné do výuky:
- Pedagogická vhodnost a soulad s kurikulem: podporuje obsah skutečné učení, nebo má za cíl žactvo jen zabavit?
- Zapojení a motivace žactva: podporuje je k aktivitě, nebo jen bezcílně klikají?
- Design, přístupnost a inkluzivita: funguje materiál pro všechny děti, včetně těch se speciálními vzdělávacími potřebami?
- Spolehlivost: pochází obsah z důvěryhodného zdroje? Jaká je odbornost autora? Jsou části, které jsou vygenerované umělou inteligencí jasně označeny?
- Dopad a hodnocení: jak moc je měřitelné, zda materiál skutečně zlepšuje výsledky žactva?
- Právní soulad: je obsah v souladu s GDPR, autorským zákonem nebo dalšími jinými právními předpisy?
- Technický soulad: funguje materiál v rámci již existující infrastruktury, kterou škola má?
- Finanční udržitelnost: je investice do materiálu (časová i finanční) dlouhodobě smysluplná?
Zdroj: EK
Průvodce stanovuje, že AI-generovaný obsah musí být jasně označen, nesmí přebírat autorsky chráněné materiály a školy by měly mít jasně rozmyšlený systém, jak jej budou využívat. Povinnost transparentnosti je přitom zakotvena přímo v evropském AI aktu. Nápomocný může být návod, jak mohou učitelé legálně sdílet vlastnoručně vytvořené materiály prostřednictvím licencí Creative Commons. Věděli jste, že existuje i výjimka pro vzdělávací instituce, která učitelstvu ve většině členských států umožňuje využívat chráněné materiály pro výuku bez předchozího souhlasu?
Co je také potřeba zvážit, jsou skryté náklady, které digimateriály mohou mít, ať už na žactvo, učitelstvo i školu samotnou, i když jsou zdánlivě „zdarma”. Od dat žáků, které mohou autoři materiálů sbírat, přes personalizovanou reklamu nebo i časovou zátěž učitelstva při práci s nimi. Průvodce tak doporučuje počítat tzv. celkové náklady vlastnictví, tedy zahrnout do rozhodování i čas, vyškolení se na jejich používání či případné poplatky za rozšíření.
Ačkoliv jsou návrhy v průvodci adresované školám napříč EU a nejsou zavazující, mohou být pro českou praxi užitečné při tvorbě vlastních metodických doporučení. Zkušenosti s průvodcem mají zároveň posloužit jako podklad pro přípravu digitálního vzdělávacího plánu EU do roku 2030, který má být zveřejněn ve druhé polovině roku 2026.
Zdroj:
úvodní foto: Pexels
https://education.ec.europa.eu/news/new-guidelines-to-help-teachers-lead-europes-digital-education