Nejhorší za posledních 25 let. Tak hodnotí stav svobody tisku ve světě nejnovější zpráva o Světovém indexu svobody tisku organizace Reportéři bez hranic (RSF). Průměrné skóre všech 180 hodnocených zemí nikdy nebylo tak nízké, jako je tomu letos. Na vině je podle mezinárodní organizace neustále rozšiřování restriktivních právních nástrojů a tedy omezování práva na informace, a to i v demokratických zemích.
Jen USA klesly v žebříčku o sedm míst. Prvenství si již deset let drží Norsko, zatímco Eritrea je již potřetí v řadě za sebou na posledním místě. Ani středoevropské státy na to nejsou nejlépe. Ačkoliv jsou stále v kategorii uspokojivé, ještě před 11 lety na tom byly o stupínek lépe. Situace se naopak podle RSF zlepšila v post-Assadově Sýrii, země si polepšila o 36 příček. Česko si drží 11. příčku ze 180, Německo je na 14. místě, Polsko na 27. místě a Slovensko až na 37. místě.
Celosvětovou svobodu tisku hodnotí RSF na základě pěti ukazatelů, určující ekonomické, právní, bezpečnostní, politické a sociální podmínky pro novinářskou práci. Nejvýraznější pokles zaznamenal letos právní ukazatel.
„Ačkoli jsou útoky na právo na informace rozmanitější a rafinovanější, jejich pachatelé dnes působí zcela otevřeně. Autoritářské státy, neschopní politici, bezohlední ekonomičtí aktéři a nedostatečně regulované online platformy, ti všichni nesou přímou a převážnou odpovědnost za celosvětový úpadek svobody tisku,” uvedla k tomu Anne Bocandé, šéfredaktorka RSF.
Potřebujeme pevné záruky a smysluplné sankce
Podle ní jsou nezbytná účinná opatření na ochranu novinářů, což začíná ukončením kriminalizace novinařiny, kam spadá zneužívání zákonů o národní bezpečnosti, SLAPP žaloby a systematické bránění novinářské práci. „Současné ochranné mechanismy nejsou dostatečně silné; mezinárodní právo je podkopáváno a beztrestnost je na denním pořádku. Potřebujeme pevné záruky a smysluplné sankce,” dodala Bocandé.
Zatímco v roce 2002 se v kategorii obtížný nebo velmi vážný stav svobody tisku umístilo necelých 14 % hodnocených zemí, v současné době je to více než 52 %. A RSF přidávají další zajímavé číslo, dnes žije v zemích s dobrým stavem svobody tisku pouhé jedno procento celosvětové populace, v roce 2002 to bylo 20 % populace.
Ke zhoršení svobody tisku došlo i v takových zemích, kde by to většina lidí nečekala, například v Nizozemsku. Podle někdejšího nizozemského novináře Petera ter Veldeho, vedoucího organizace PersVeilig, zaměřené na bezpečnost novinářů a novinářek, je „bezpečnější pracovat jako novinář v Kataru než v Nizozemsku”. Alespoň tak glosoval na letošním Novinářském fóru fakt, že ačkoliv je Nizozemsku druhé na světě v žebříčku mediální svobody, s bezpečností je to horší.
Svobodný neznamená automaticky bezpečný
Kromě žebříčku svobody tisku totiž existuje také žebříček bezpečnosti novinářů a novinářek. V tomto žebříčku však na rozdíl od svobody tisku chybí hodnocení řady zemí, například většiny afrických či asijských států.
Novinářské povolání se tak stává čím dál nebezpečnější. Jen za rok 2025 bylo při své práci podle RSF zabito 67 novinářů a novinářek, Mezinárodní novinářská federace (International Federation of Journalists) uvedla na konci roku 2025, že se jednalo dokonce o 128 profesionálů. Obě organizace se shodují na tom, že nejvíce jich bylo zabito v Pásmu Gazy. Dalším nebezpečným místem pro výkon novinářského povolání je pak Mexiko, následováno Ruskem či Ukrajinou. RSF také připomíná, že koncem loňského roku bylo ve vězení více než 500 novinářů a novinářek, nejvíce z nich v Číně a Rusku. Dalších 135 profesionálů a profesionálek ve 37 zemích světa se stále pohřešuje.
Zhoršení svobody tisku se ale zdaleka netýká jen autoritářských zemí, nebo zemí ve válečném konfliktu. Novinářská svoboda je ohrožena také v demokratických státech, jako je Japonsko, Filipíny nebo středoevropské státy.
Podle organizace RSF v posledních letech narůstá také počet strategických soudních sporů namířených proti účasti veřejnosti, tzv. SLAPP žalob, vedených proti novinářům. K tomuto přitom dochází i v zemích s relativně vysokým hodnocením, jako je Francie. A ačkoliv v rámci zemí EU existuje Evropský zákon o svobodě médií (EMFA), který má zaručovat nezávislost a udržitelnost médií, zejména těch veřejnoprávních, jeho naplňování ale mohou ovlivňovat národní legislativní návrhy, jak tomu bylo v Maďarsku za odcházející vlády Viktora Orbána, na Slovensku či v Česku.
Zdroje:
https://rsf.org/en/2026-rsf-index-press-freedom-25-year-low
https://safetyofjournalists.org/index
https://persveilig.nl/about-us
https://rsf.org/en/2025-deadly-year-journalists-where-hate-and-impunity-lead