Dějepis toho může nabídnout mnohem víc než jen přehled událostí a dat — pokud ho učíme jinak, stává se skvělým tréninkem kritického myšlení, práce s informacemi a schopnosti vidět souvislosti. Jak toho ale dosáhnout, a proč by nás to vůbec mělo zajímat?
Tradiční výuka dějepisu stávala na představě, že hlavní je předat co největší množství faktů, a mělo se za to, že je to metoda umožňující snadnou kontrolu toho, co se žáci naučili. Stačí jim dát test, kde zpaměti zopakují letopočty, jména nebo události. Typicky dominuje frontální výklad učitele. Žáci si přepisují zápis a pracují s učebnicí, často bez hlubší reflexe. To, že retence těchto informací už na tom tak dobře není, je vedlejší. Kam takový styl výuky dějepisu může vést?
Nejen, že málokoho motivuje nebo baví, ale hlavně vede k tomu, že žáci nepřemýšlejí nad obrazem minulosti, který jim předkládáme. Může v něm něco chybět, může být zkreslený, zjednodušený, jednostranný nebo i předpojatý. Bez kritické reflexe je ale snadné tento subjektivní obraz reality přebrat jako pravdivý. Výsledkem může být pasivní nebo úplně odtažitý vztah k dějinám. Tento styl výuky přehlíží i zásadní technologickou proměnu světa kolem nás – dnešní žáci se k informacím dostávají úplně jiným způsobem, než jsme byli zvyklí dřív. Jak tedy může vypadat jiný dějepis?
Bádám, bádáš, bádáme
Dějepis ale nemusí směřovat k tomu, abychom poznali „jak to tehdy přesně bylo“. To často ani není možné. Cílem je spíš rozvíjet takzvanou historickou gramotnost, která předpokládá aktivní poznávání minulosti a její kritickou analýzu. Právě s tímto pracoval třeba český projekt Dějepis+ pod hlavičkou NPI, jejichž metodiky postavené na badatelském přístupu pěstují v žácích schopnost pochopit „pravidla hry“, podle kterých se historie vypráví, a to ve škole, doma, ale v médiích a politice. Úzce tak souvisí i s mediální gramotností. Rozvíjí to zároveň historické vědomí, tedy schopnost chápat, jak minulost ovlivňuje naši přítomnost, jak v ní pořád žije a jak se skrze ni utváří naše budoucnost.
Taková výuka může vypadat různě. Zahrnuje práci s dobovými fotografiemi, videi, zvukovými záznamy, paměťovými prameny a texty, které jsou svou autenticitou mnohem atraktivnější. Nejen že ale v rámci jejich rozboru uvažujeme o tom, co daný pramen říká, ale také posuzujeme, čím je věrohodný a v jakém kontextu vznikl. Nutí nás také uvažovat nad tím, z jakého úhlu se na věc díváme, co do zkoumání přinášíme ze svého kulturního či hodnotového nastavení. A protože k poznání docházíme vlastní zkušeností, často si ho také lépe zapamatujeme, „zažijeme“ si ho.
Ještě přínosnější je, když se výuka rozšíří i za hranice jedné národní perspektivy. S tímto pracuje například Dům evropských dějin, který nabízí vzdělávací materiály zasazené do širšího, celoevropského kontextu. Umožňuje tak žákům chápat historii nejen jako soubor příběhů „našich“ dějin, ale jak zapadají do dění v Evropě. V rámci spolupráce s Domem evropských dějin budeme na podzim ve Fakescape testovat s českými učiteli nové výukové moduly zaměřené na mediální gramotnost. Přihlásit se můžete už nyní ZDE.
Nic není černobílé
Dějepis může být také možná tím nejefektivnějším nástrojem k pochopení současnosti. Ukazuje nám, kde mají dnešní jevy kořeny, ale pomáhá nám i rozlišit mezi povrchním dojmem a hlubším kontextem. I proto má podle mnoha didaktiků smysl ukazovat žákům třeba i kontroverzní otázky – ne jako návod či dogma, co si mají myslet, ale jako prostor k přemýšlení a dívání se na věc z různých perspektiv, jako například: Byli během normalizace disidenti hrdinové, a ti, kdo mlčeli, zbabělí?
Dějiny totiž nejsou jeden velký pravdivý příběh, často neexistuje čistě jedna „správná“ odpověď. Jsou spíše mozaikou různých pohledů a hlasů, některé si mohou klidně i protiřečit. Právě tato rozmanitost je ideální půdou pro rozvoj kritického smýšlení o světě, kdy se můžeme vcítit do různých perspektiv a pochopit důvody, proč někteří lidé konali, tak jak konali, a nebo se proti nim naopak vymezit. A to vše vlastním pohledem, ne pasivním učením se zpaměti co největšího počtu událostí, jmen a dat.
Zdroje:
Beneš, Zdeněk; Gracová, Blažena; Průcha, Jan a kol. Sondy a analýzy: Učebnice dějepisu: teorie a multikulturní aspekty edukačního média. 2009. Praha: ÚIV.
Černín, David; Gracová, Blažena; Stefan, Michael; Tomeček, Slavoj. Dějepis mezi vědou a vyprávěním. 2023. Ostravská univerzita. Dostupné z: https://dokumenty.osu.cz/ff/epublikace/cernin-gracova-stefan-tomecek-dejepis-mezi-vedou-a-vypravenim.pdf [cit. 14. 6. 2025].
Dům evropských dějin (Evropský parlament). Dostupné z: https://visiting.europarl.europa.eu/cs/visitor-offer/brussels/house-of-european-history [cit. 16. 6. 2025].
Fahruddin, Fahruddin; Saefudin, Arif. Primary sources in online history learning: enhancing engagement and retention. 2025. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/388188100_Primary_sources_in_online_history_learning_enhancing_engagement_and_retention [cit. 15. 6. 2025].
Karen, Jiří. Kompetenční model jako nové paradigma? In: Sborník z VIII. mezinárodní vědecké konference studentů doktorských studijních programů v oblasti společenských věd. 2019. UPOL. Dostupné z: https://konferenceksv.upol.cz/files/rocnik_2019.pdf#page=15 [cit. 15. 6. 2025].
Pastorová, Milada; Jirák, Jan; a kolektiv. K integraci mediální výchovy. 2015. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Projekt Dějepis+ (Národní pedagogický institut). Historická gramotnost. Dostupné z: https://dejepisplus.npi.cz/wp-content/uploads/2023/11/teorie-projektu-d.pdf [cit. 15. 6. 2025].
Resnick, Ariane. Does Rote Memorization Actually Help Us Learn New Things? 2023. Dostupné z: https://www.verywellmind.com/rote-memorization-8350717 [cit. 15. 6. 2025].
Říčan, Jaroslav; Zábranský, Vilém; Pešout, Ondřej; Jindráček, Václav; Märc, Josef; Makovský, Miloš; Myšáková, Dagmar. Rozvoj kritického myšlení a porozumění čtenému textu při výuce dlouhého 16. století. 2020. Dostupné z: https://www.pf.ujep.cz/wp-content/uploads/2021/02/Rozvoj-kritick%C3%A9ho-my%C5%A1len%C3%AD-p%C5%99i-v%C3%BDuce-dlouh%C3%A9ho-16.-stolet%C3%AD-beta-verze.pdf [cit. 14. 6. 2025].
Savich, Carl Kosta. Improving Critical Thinking Skills in History. 2009. Dostupné z: https://newprairiepress.org/cgi/viewcontent.cgi?article=1106&context=networks [cit. 15. 6. 2025].
Seixas, Peter S.; Morton, Tom. The Big Six: Historical Thinking Concepts. 2013.
Škoda, Jiří; Doulík, Pavel. Psychodidaktika: Metody efektivního a smysluplného vyučování. 2011. Praha: Grada Publishing.
VanSledright, Bruce A. The challenge of rethinking history education: On practices, theories, and policy. 2010. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/271429521_The_challenge_of_rethinking_history_education_On_practices_theories_and_policy [cit. 15. 6. 2025].
Waring, Scott M.; Torrez, Cheryl A. Franklin. Using Digital Primary Sources to Teach Historical Perspective to Preservice Teachers. 2010. Dostupné z: https://citejournal.org/volume-10/issue-3-10/social-studies/using-digital-primary-sources-to-teach-historical-perspective-to-preservice-teachers/ [cit. 14. 6. 2025].